Swanson Lake difficult passage
Když Američan řekne, že je něco obtížné, tak většinou přehání. Bohužel difficult passage na Swanson Lake byla vyjímkou.
Nejdříve přišli močály kde bylo nutné vystoupit z lodi a táhnout ji za sebou. Občas hloubka, občas mělčina nebo bobří hráz. Bylo zbytečné nasedat zpět. Lodě jsme zašprickovali a když jsme měli štěstí, pádlovali jsme posazení na špičce kajaku, alespoň kousek. Pak následovala znovu voda plná bahna, které někdy dosahovalo až po lýtka. Bahno, které tahalo neoprénové boty z nohou. Voda plná pijavic. Prostě procházka močálovitým sadem.
Mysleli jsme si, že toto je to horší. To horší nás teprve čekalo. Vyschlá řeka a malý potůček, jehož korytem jsme tahali lodě až do vyčerpání.
Po přespání v divočině, vedle koryta „řeky“ jsme se po dvou kilometrech dostali do širší části řeky. Zde byly už jen močály a lekníny, které většinu cesty zaplňovali celé koryto a znemožňovaly tak rychlý postup.
Záznam z deníku:
Po deseti hodinách neustálého probíjení se a pádlování skrz močály a lekníny vysedáme na nepevném, podmáčeném břehu řeky. Jsme unavení a veškerý pohyb je hodně vysilující. Skrz sandále se při každém kroku prolívá studená voda z nasáklého mechu. Nemusíme moc mluvit, na všech je vidět, že tohle byla opravdu difficult passage.
Nálada je unavená přesto pozitivní. Rozděláváme oheň a jdeme spát. Zítra nás čeká zbytek této pasáže, kterou jsme měli dojet už dnes.
Na fotkách můžete vidět, ještě nic netušící, Bětku a dojezd do 3/4 trasy.
